Jak z toho ven aneb doporučení hlavně pro rodiče.
Odpovědnost rodičů za zdravý vývoj dítěte spočívá i v tom, že rodiče by měli zůstat vzory k napodobení! Děti je totiž v rámci výchovy hrou rády následují a napodobují např. při zajištění chodu domácnosti – rády nakupují, vaří, pěstují zeleninu a pomáhají při tom atd. Toho je třeba využít jako pozitivní motivace, ale samozřejmě i toho, jak (dobře) rodič vypadá, zda se po práci hýbe, zdravě jí a vítězí nad únavou, pokud si ji špatným životním stylem a stravou přímo nepřivolává.
Na druhé straně je třeba nekompromisně, ale moudře omezit přístup dětí k sacharidovým jídlům, ale za to dbát, aby v ledničce či ve spíži byly vždy jejich zdravé, ale chutné alternativy – zejména na bázi zeleniny s vlákninou. Platí zásada nenakupovat, neskladovat (a nejíst!) jídlo, které sami nechcete, aby děti jedly. Do této kategorie patří i dodržování pravidla – nevybírat potraviny podle tvrzení výrobce a zejména podle reklamy, které děti obvykle věří.
Také bychom se jako rodiče měli jasně a nekompromisně vymezit vůči rozmazlování dětí babičkami či tetičkami např. sladkostmi, sušenkami a čokoládou.
Vůči dalším „vychovatelům“ uplatňujte podobný imperativ, že by děti za úspěch ve škole, táboře či v jiném dětském kolektivu neměly být odměňovány bonbóny a podobnými potravinářskými „nesmysly“, dokonce ani ne „gumovými“. Jako rodiče se připojme i s dětmi k takovým společenským projektům, které preferují přirozené základní potraviny před polotovary, jako jsou eko- a agroturistika, Waldorfské školy či Lesní školky.
Pokud jde o společné stravování s dětmi doma nebo na chatě, jezme opravdu s dětmi u společně prostřeného stolu, dětem však servírujme jídla v přiměřených porcích, nenuťme je dojídat a ani sami nedojídejme dětské zbytky. Tím si děti postupně osvojují jak úctu k jídlu, tak ke správným stravovacím návykům. Pěstujme v nich i „správnou“ dětskou senzoriku, stimulovanou nikoliv solí a cukrem obvykle v nadbytku, ale učme je vychutnávat jemné chutě a jejich odstíny, které jsou obvykle cukrem, solí a majonézovými omáčkami potlačovány.
Bez kompromisů dbejme na to, aby strava dítěte neobsahovala glutamát v žádné podobě ( = MSG, koření, proteinový extrakt, kvasničný extrakt, sojový extrakt, sojovou omáčku, chipsy) a odstraňme z jídelníčku dítěte hotová a instantní jídla „v sáčcích“, hotová jídla z restaurací nebo dokonce z čínských a vietnamských restaurací, která obsahují téměř jistě glutamát a dětem to chutná. Dbejme i na to, aby se ve stravě dítěte neobjevovala umělá sladidla (aspartam) a vyhýbejme se umělým a „atraktivním“ barvivům, která mohou mít vedlejší účinky na psychiku a chování dítěte.
Vyplatí se to
… a to i v dospělosti dětí, kdy se samy stanou rodiči a budou na štíru s volným časem, takže řád ve stravování naučený a napodobovaný v dětství jim pomůže k efektivnímu využívání volného času, jehož součástí musí zůstat pohybová aktivita, která je (zdravým a nezanedbaným) dětem přirozeně vlastní, i když v dospělosti jsme často ochotni tuto přirozenost potlačit, abychom měli tzv. více času. Na co? Na odpočinek po práci a po nevhodných sacharidových jídlech s hypoglykemickými stresovými dopady, jak jsme si ukázali v předchozím článku.
Pak se už nikdy nenaplní takové varující statistiky, jako je například tato (ze studie v Adv Nutr. 2014 Sep;5(5):615S-623S: Nutrition and lifestyle in european adolescents).
V 15 letech se pravidelně stravuje jen 46 procent chlapců a 42 procent dívek.
- Tři čtvrtiny dětí nesplňují mezinárodní doporučení pro pohybovou aktivitu, tj. 60 minut pohybu každý den.
- Sedm z deseti dětí stráví více než dvě hodiny denně u počítače a mobilu.
- 3× více času děti stráví pasivní zábavou u televize, mobilu a počítače než u knihy.
- Nadváhou nebo obezitou trpí pětina chlapců a desetina dívek.
