Lenka Koppová a Tomáš Gayer se vydali na dvouměsíční roadtrip po Skandinávii. Cestovat se rozhodli 22-letou dodávkou „Merlot“, kterou si šikovně upravili na obytný vůz. Přečtěte si, jak jejich cesta probíhala.
Průběh cesty
Jejich cesta za polární kruh započala oficiálně dne 10. července u chaty na Senínce. Projeli Polskem, zastavili se v Litvě a zamířili do Lotyšska a pak do Estonska.
Když doputovali do Finska, překvapila je nebývalá vedra, takže neplánově si užili také příjemné koupání na plážích. Ve Finsku navštívili Helsinky, NP Repovesi, NP Koli a NP Oulanka.
V Norsku zajeli na druhý největší norský ostrov Senja, který se pyšní klidnými zátokami i divokými horami. Nemohly chybět ani Lofoty, které si skutečně vychutnali.
Ve střední části Norska vybírají několik jednodenních zastávek na kratší výlety, např. Svartisen, Trondheim a Mardalsfossen…Podařilo se jim vystoupit na Gaustatoppen (1883 metrů nad mořem), navštívili Trolí stezku Geirangerfjord a Rondane.
Pak dorazili do Osla. Lenka Kopopová píše „Před návštěvou norského hlavního města jsme si udělali 8 dní dlouhou dovolenou od dovolené. Kupili jsme za 2.500 Kč zpáteční letenky Oslo – Praha, zaparkovali Merlota u školy ve vesnici Sand kousek u letiště a vydali se domů navštívit maminky, kamarády a Úřad práce. Maminkám jsme nic neřekli a zjevili se doma o měsíc dřív. Obešlo se to bez infarktů a rajská tekla v Žichlínku proudem. Stihlo se pozávodit na kole, strávit tři noci pod širákem a polenošit. Opravdu krásná dovča!“ Po Oslu vyráží na hory do Gaustatoppen a Preikestolen.
Poté cestovali do Švédska kde navštěvují Stockholm a pak pokračují směr jižní Švédsko. Ve Švédsku je uchvátí místní venkov, navštěvují např. městečko Vadstena, Vadstenský hrad, klášter Alvastra. Poslední delší zastávku ve Švédsku věnují ospalému ostrovu Öland.
Poté se vrací domů trajektem z Trelleborgu do Sassnitzu, zastavili se na proslulé německé Rujáně, zastavili se v Berlíně, Drážďaněch a dvouměsíční cesta tak končí.
A jak jim chutnalo Expres Menu? O tom píše Lenka….
O Expres Menu jsme se dozvěděli od mého bráchy, který vyrazil sjíždět řeku Vltavu a do krosny si s sebou přibalil vedle spacáku a vařiče pár pytlíků hotového jídla zataveného ve stříbrném pytlíku od této firmy. Po návratu si jídlo celkem pochvaloval, tak jsme se rozhodli, že se podíváme, jestli by nás z nabídky na webu nezaujalo něco, co bychom přihodili do našich beden s jídlem. Jakých beden? Beden v zadní části dodávky, se kterou jsme se vydali na náš dvouměsíční roadtrip po Skandinávii. Během dvou měsíců jsme projeli Polskem, Pobaltím a pak přes Finsko, Norsko, Švédsko a Německo zpátky domů do Brna.
Fotky z naší cesty najdete na facebookové stránce Pomalu se hnát, kam jsme dali kromě velkolepých norských scenérií i fotky jídel od Expres Menu.
Při objednávce jídla nás překvapil ten velký výběr – od koprovky a rajské až po Krakonošovu pochoutku nebo samotné hovězí či králičí maso. Hned jsme dali hlavy dohromady a objednali jídlo za 5000 Kč. Vybrali jsme si většinou od jednoho druhu jídla čtyři porce, kdyby nám jídlo zachutnalo, abychom mohli dát repete a nemuseli smutně koukat na prázdný vyškrabaný pytlík. Vybírali jsme mezi jednoporcovým a dvouporcovým balením, což se ukázalo jako hodně praktické, protože jsme se částo najedli i z jedné porce.
Pak nás ale napadlo, že bychom si mohli zjistit, jaké jsou podmínky skladování. Výrobce slibuje, že jídlo vydrží v teplotě max. 30 stupňů. Říkali jsme si, že ve Skandinávii bude často zima a déšť, jak tam bývá v létě dobrým zvykem, takže avizované maximum 30 stupňů rozhodně nepřesáhneme. Realita byla ale taková, že na severu bylo letos nejteplejší léto za posledních více než 200 let, jak nám sdělili v jedné útulné kavárně ve Finsku v NP Nuuksio. Teplota v autě musela přes den dosahovat až téměř 40 stupňů. Tyhle dny jsme naštěstí trávili v Helsinkách na pláži. Ocenili jsme, že taková vedra neměla na naše pytlíky vliv a vůbec nic se nezkazilo.
Největší výhodou pro nás byla jednoznačně cena. Už před cestou jsme se rozhodli, že si povezeme jídlo na téměř celou cestu, protože auto to uveze a za jídlo bychom zaplatili třikrát až čtyřikrát víc, než kdybychom si ho vzali s sebou. Samozřejmě jsme se domluvili na tom, že si občas podovolíme a zajdeme si do obchodu (hlavně pro ovoce a zeleninu), nebo dokonce restaurace. Realita pak vypadala tak, že až po Estonsko jsme se stravovali v restauracích a zbytek cesty nás od smrti hladem zachraňovaly právě hotovky. Když jsme se rozhodovali, kolik jich vzít s sebou, kalkulovali jsme s tím, kolik času ušetříme, když si jídlo jen ohřejeme a případně doplníme nějakou tou přílohou namísto toho, abychom vyvářeli naše české omáčky a gulášky. V autě jsme měli pouze jednoplotýnkový vařič, takže to na nějaké velké vyváření nebylo.
Jaká jídla nás nejvíc překvapila v pozitivním slova smyslu?
Každopádně Králičí maso na slanině, Rajská omáčka s hovězím masem a Hovězí maso se zeleninou (fazolky a kukuřice). Mezi TOP jídla pak určitě nepatřilo Kuře s brokolicí.:-) V nabídce mají i hotové snídaňové kaše, ty byly taky moc dobré, hlavně Pohanková s meruňkami. Bavilo nás si jídla vylepšovat tím, že jsme do nich přihodili to, co jsme našli podél cesty. K hovězímu masu se skvěle hodily v Norsku všudypřítomné křemenáče, do snídaňových kaší jsme přihodili pár hrstí borůvek. Pokud se vydáte na cestu podobného charakteru, můžeme za nás jen doporučit. Je to super zpestření za rozumnou cenu.
