Chcete tělu dát všechny živiny, které potřebuje a záleží Vám na tom, co jíte? Jak je zorientovat v široké nabídce potravin a pochutin a čeho se naopak vyvarovat? O tom se dozvíte v podrobném článku od zakladatele Aliance výživových poradců ČR.
Pokud Vám čtení etiket balených potravin a jejich interpretace v běžné praxi konzumenta nedělá problémy, pak se už zřejmě při výběru potravin do jídelníčku užitečnými údaji a tvrzeními na etiketách řídíte, protože je umíte dobře využít. Mnoho spotřebitelů jim však dostatečně nerozumí, ať už je to povinný údaj o obsahu sacharidů a „z toho cukrů“, údaj o trvanlivosti nebo např. tvrzení o zvýšeném (sníženém) obsahu nějaké živiny nebo vlákniny v potravině.
Rozumět etiketám také obvykle znamená dovednost s touto informací v běžném životě pracovat. Jak nám má např. pomoci informace o energetické hodnotě výrobku? Ze školy si totiž mnohdy přesně nepamatujeme určení jednotek energie (kilokalorie a kilojouly) a někdy ani netušíme, jak koresponduje součet energetických hodnot potravin v našem denním jídelníčku s naší energetickou potřebou, resp. výdejem za den.
Přitom právě tyto vědomosti by nám umožnily aspoň odhadnout energetickou bilanci, která je důležitým údajem pro udržování normální tělesné hmotnosti. A jak např. vyhodnotit tvrzení na etiketě o „vysokém obsahu bílkovin“, když nevíme, že za tímto údajem se skrývá sdělení, že výrobek obsahuje nejméně 20 % energie z bílkovin atd.
Když někdy v supermarketu nakupujete balíčkové mleté maso nebo sekanou, asi jste si všimli, že je opatřeno etiketou udávající hmotnost tuku ve 100 g. Když však koupíte neumleté výsekové maso (hovězí plátek, vepřovou kotletu nebo bok s kostí), údaj o tučnosti na obalu obvykle nenajdete. Procenta tuku se u mletého masa vyjadřují v procentech základu, který představuje hmotnost umletého masa.
Tak například, když na etiketě najdete, že mleté maso obsahuje 15 % tuku, znamená to, že 15 % jeho hmotnosti představuje tuk. To však vůbec nevypovídá o podílu z celkové energie, který připadá na tuky! Abyste získali tento údaj, jenž Vás z hlediska udržení normální hmotnosti zajímá, potřebujete další informaci o energetickém obsahu, která na etiketě chybí. Jinak byste si museli pamatovat, že v 1 g tuku je cca 38 kJ, tj. 2× více než ve stejném množství bílkoviny nebo sacharidu, a podle hmotnosti snědené porce masa tuto energii z tuku dopočítat.
Podívejme se na další příklad, jak obtížně se někdy spotřebitel orientuje podle údajů na etiketách. Když se zajímáme o obsah vlákniny v pečivu, zjistíme, že jedna porce, např. 50 g, jí obsahuje 1 gram. Avšak obecné doporučení k užívání vlákniny, vhodné např. ke snížení cholesterolu, je vyšší – 25–30 gramů vlákniny denně. Museli byste tedy denně sníst 30 porcí, tj. krajíčků chleba, o hmotnosti 1, 25–1,5 kg! V tom případě však musíte u pečiva počítat s pořádnou porcí energie navíc, a tak se raději poohlédnete po dalších, méně energetických zdrojích vlákniny (např. zelenina) a znovu budete řešit, kolik jí sníst. Cholesterol však snižuje jen tzv. rozpustná vláknina, avšak údaj o jejím obsahu na etiketě chybí.
I když se prozatím vzdáme informací uvedených na štítcích balených potravinářských výrobků – ať už proto, že jim nerozumíme, pro jejich nízkou čitelnost nebo když při nakupování příliš spěcháme a nemáme čas je studovat – měli bychom se řídit alespoň určitými zásadami, které vedou k tzv. bezpečnosti nákupu a výběru kvalitních potravin, jež jsou pro nás vhodné.
Co je to – vhodně si vybrat? Podle chuti, peněženky, předsevzetí na začátku nového roku nebo podle údajů na etiketě? Jistě jiná budou kritéria výběru na dovolené, jiná ve známé restauraci nebo ve školní a závodní jídelně. A ještě bude samozřejmě záležet na tom, zda nakupujeme nebo vaříme pro sebe či pro celou rodinu. K vystopování vhodné potraviny, již chceme mít stůj co stůj v našem jídelníčku, ve spíži nebo chladničce, nám pomohou nejen vlastní nákupní zkušenosti, dovednosti a návyky, které jsme si osvojili od svých rodičů či prarodičů, ale i chuťové preference, tedy na co vlastně máme opravdu chuť a co nám prospívá.
Proto bychom měli chodit nakupovat s pokud možno co nejpřesnější představou o jídlech, která nám i rodině chutnají, a jejichž přípravu už máme odzkoušenou.Protože základem kvalitního stravování jsou hlavně čerstvé potraviny, nikoli polotovary, dlouho skladované suroviny nebo akční XXL balení. Všimněte si po příchodu do obchodu nejdříve nabídky v tzv. čerstvých úsecích, tj. obsluhovaných částech prodejny, v regálech s ovocem a zeleninou, v úsecích chlazených mlékárenských, rybích, masných a drůbežích výrobků. Vyplatí se Vám chodit nakupovat mimo nákupní špičky, abyste měli dostatek času si v klidu přečíst informace o nakupovaných potravinách, popř. získat potřebné informace od nevystresované obsluhy.
Nezbytnou informací, důležitou z hlediska zmíněné bezpečnosti nákupu, je datum minimální trvanlivosti potravin nebo datum použitelnosti, proto začíná být dobrým zvykem udávat tato data na etiketě nebo jinde na obalu zvýrazněně. Pokud musíte toto důležité datum dlouho na obalu hledat nebo je nečitelné či nesrozumitelné, mělo by to u Vás vzbudit nedůvěru a od nákupu raději upustit.
Za velice důležitou považuji informaci o množství tzv. přidaného cukru nebo soli do potravinářského výrobku. Nepřiměřená konzumace cukru a soli je totiž problémem většiny českých jídelníčků a ze spotřebních statistik víme, že např. spotřeba soli pochází až z 80 % právě ze soli přidávané do potravin a do jídel podle receptur potravinářských technologů. Údaj o obsahu soli je na etiketě naštěstí povinný, ale jak je to s cukrem? Na etiketě sice najdeme údaj o obsahu sacharidů i cukrů, v němž je ovšem zahrnut jak cukr přidaný, kterým je výrobek oslazen (jako u tvarohových krémů pro děti), tak cukr přirozený, jako je např. v těchto krémech laktóza, tedy přirozený mléčný cukr. A pak teprve začne i pro zkušeného výživového poradce „detektivka“, abyste alespoň odhadli množství přidaného cukru.
I když bychom při nákupu neměli rezignovat na výběrová kritéria tištěná na etiketách (jsou přece pro nás, vždyť si za ně platíme v ceně výrobku), měli bychom se pečlivě věnovat i výběru potravin přímo na regálech, jak se říká „podle oka“. Zajímáte-li se o zboží z nasvětlených chladicích obslužných vitrín, zejména maso, uzeniny a ryby, požádejte obsluhu nejdříve o vyjmutí výrobku a ověřte si jeho skutečnou barvu a vzhled pohledem na denním světle. Také si ověřte, že čerstvé ryby jsou vždy uloženy v ledové tříšti, jejich povrch je lesklý a oko jasné, a ne potažené povlakem (jakoby zamlžené). Chlazené čerstvé maso i drůbež vyžadujte pouze zabalené v mikroténové fólii nebo ve vodotěsných papírových obalech s vnitřním laminovaným povrchem. Prodej nebalené porcované čerstvé drůbeže z pultu, i když ji pořídíte levněji než v obalu, je podezřelý.
U zeleniny a ovoce bychom si měli vybírat jednotlivé nebalené kusy podle vzhledu, ale když je cena balených druhů příliš lákavá, zboží v obalu nepochybně čerstvé a vzhledově úplně „bez chybičky“ (např. kiwi v plastikovém košíku aj.), rozhodněme se pro ně.
A ještě jedno doporučení – choďte na nákup jen tam, kde má cenu s obsluhujícím personálem při nakupování občas komunikovat, aniž byste se za to museli stydět a neustále se omlouvat. Tam nemusíte šetřit dotazy např. o původu a kvalitě zboží – jako nároční zákazníci tam přispíváte k tomu, že prodavači odborně „rostou“, dokážou dobře poradit i ušetřit Váš drahocenný čas strávený na nákupu. Jedině u obsluhy si totiž můžete vyžádat např. informace o složení nebaleného pečiva, které leží v koších samozřejmě bez etiket.
