Když opravdu chceme, aby děti byly zdravé…

… musíme omezit zdravotní rizika pocházející z jejich špatného stravování, případně doplnit chybějící látky důležité pro růst a zdravý vývoj dětí. Abychom mohli jako rodiče tato rizika a deficity omezit, musíme o nich vědět. Podobná rizika nebo chybějící látky totiž ohrožují i zdraví dospělých a u mnohých z nás se už projevily. Přece nechceme, aby se i naše děti dopracovaly k obezitě a nemocem jako cukrovka, hypertenze, otoky aj.

Riziko přislazování a dosolování

Základními složkami výživy jsou nosiče energie – živiny, tj. sacharidy, bílkoviny a tuky, a mikroživiny, tj. vitamíny a minerální látky. Už víme, že když dětem chybí pohyb a přesto konzumují nadbytek takové živiny, jako jsou sacharidy, hrozí jim obezita. Nadbytek sacharidů ve stravě a stále nižší schopnost sedativních dětí z nich čerpat energii, přestože by měly být ve výživě jejím hlavním zdrojem, vede k tzv. glukózové intoleranci, kdy tělo ztrácí schopnost plně využívat energii z glukózy, která se přeměňuje na uložený tuk. Nadbytek sacharidů ovšem mobilizuje tvorbu insulinu ve slinivce, a i když jeho tvorba stoupá, nedokáže „nasměrovat“ velké množství glukózy do svalů, které o ni nestojí, protože dítěti chybí pohyb, tedy poptávka po energii z glukózy. Svalová tkáň začíná být na insulinový signál stále méně a méně citlivá a u dítěte postupně vzniká tzv. insulinová rezistence vedoucí až k cukrovce 2. typu. I když se jí původně říkalo „stařecká“, vidíme, že si na ni mohou zakládat už děti, pokud přijímají tak velké množství sacharidů, které je neadekvátní jejich pohybovým aktivitám.

Kromě nadbytku sacharidů ve stravě považuji za další velké zdravotní riziko u dětí také nepřiměřené solení, tj. víc než 4–5 g soli/denně. Podobně jako nepřiměřené slazení může i nadměrné solení vést k návyku.

Práh citlivosti na sůl se s častým opakováním jejího příjmu zvyšuje v rámci prožitků ze slaného, což vede k aktivaci hormonu serotoninu a nakonec k závislosti na soli (chipsy a jiné slanosti). Přitom děti tolerují méně soli než dospělí, protože jejich ledviny, zodpovědné za vylučování nadbytku soli do moči, jsou do 12 let věku ve vývoji, a bývají tudíž nadbytkem soli přetížené. Podle klinických studií vede toto přetěžování ledvin ve vývoji až k jejich trvalé neschopnosti vylučovat nadbytečnou sůl a k prognóze otoků a vysokého tlaku. Nadbytkem sodíku ze slaných potravin a z neustálého přisolování dochází k významnému porušení přirozené rovnováhy mezi mimobuněčným sodíkem a důležitým vnitrobuněčným draslíkem, takže se cenný draslík více vylučuje z těla. Vzniká jeho vnitrobuněčný deficit, kterému lze jen stěží zamezit zvýšenou konzumací zeleniny. Tato nerovnováha má za následek tzv. hypertonické vnitřní prostředí a může vyústit až v tzv. dětskou hypertenzi (zvýšený krevní tlak), která i u dětí může s přibývajícími léty vést ke kardiovaskulárním potížím.

Je známo, že v hypertonickém prostředí je problém jazykem selektivně rozeznávat jak jemně slanou, tak jemně sladkou příchuť. Aby vůbec ještě rozeznaly slanou chuť, která je pro mnohé děti už naprosto všední (zejména kvůli neustálé konzumaci pečiva s průměrným obsahem soli 1,5–2,5 %, ale také sýrů a uzenin s průměrným obsahem soli 2,5–4 %), mají sklony postupně zvyšovat dávku nebo koncentraci soli v jídle, až vznikne návyk. Některé děti podobně stále více sladí, protože už nevnímají průmyslově přidávaný cukr v mléčných výrobcích a slazených nápojích. Když je ve většině technologicky zpracovaných potravin či hotových jídel ještě sladivý fruktózový, pšeničný či kukuřičný sirup s návykovou fruktózou, děti potom sladí „ostošest“, protože mají potíž chuťově rozpoznat sladké.

Melatonin a spánek

Ještě jeden hormon kromě výše uvedeného insulinu a serotoninu může ovlivnit zdraví dětí. Jejich spánek přirozeně reguluje hormon melatonin, který se začne se setměním vylučovat v mozku a děti uvede do klidného spánku, jenž má nejen relaxační, ale během celé noci také důležité regenerační účinky. Namísto toho, aby děti před usnutím, kdy se jim tvoří melatonin, poslouchaly v příšeří pohádky a nebyly tak vystaveny světlu z počítačů, mobilů a televize, tak si tímto intenzivním světlem blokují uvolňování melatoninu. Potom hůře spí a regenerační funkce spánku je oslabena, což vede až k dětské nespavosti a k únavě (a spaní) dětí ve škole.

Melatonin, který se tvoří jen ve tmě (proto by měly být nejen v dětském pokoji rolety, aby do ložnice nepronikalo venkovní rušivé světlo), má i další důležité funkce. Reguluje chuť k jídlu tím, že zvyšuje citlivost jazykových receptorů na sladké, čímž zamezuje nadměrnému slazení a zvyšuje potřebu bílkovin, které jsou důležité pro růst dětí.

Doporučení, která se vyplatí respektovat

Protože Společnost pro výživu zjistila, že každé druhé dítě trpí nedostatkem železa, děti mají podlimitní příjem jódu, kyseliny listové a kritickou hladinu vitaminu D, což souvisí s úbytkem vápníku, můžeme formulovat další doporučení, pokud jde o dětskou výživu.

1. Omezit konzumaci slazených nápojů (případně sladit čaj jen čekankovým sirupem, což je vláknina se sladivými účinky) a potravin s přidaným cukrem.
2. (Nejen) dětem vybírat potraviny se sníženým obsahem soli, který je uveden na etiketě každého baleného výrobku a neměl by za den přesáhnout 4–5 g soli.
3. Vyhýbat se potravinám přislazovaným glukózovým, glukózo-fruktózovým či kukuřičným sirupem nebo dextrózou (glukózou).
4. V zimě konzumovat více potravin s vyšším obsahem vitaminu D, jako jsou tučné mořské ryby nebo játra (včetně tresčích jater do pomazánek), popřípadě dávat dětem „dětský“ vitamin D v tabletách jako doplněk stravy.
5. S ohledem na riziko deficitu jódu, důležitého pro zdravý vývoj dětí, zařazovat do jídelníčku cibuli, česnek, ryby, mořské plody, rajčata a citróny.

1. S ohledem na možný nedostatek železa, způsobující anémii, zařazovat do jídelníčku dětí sušené meruňky, ořechy, semena, klíčky, luštěniny, datle, fíky, vejce a hovězí játra.
2. S ohledem na riziko nedostatku kyseliny listové, důležité pro růst, by měly děti konzumovat zejména tmavě zelenou zeleninu (saláty) a celozrnné pečivo.